Zdeněk Troška: Zimu nemusím, těším se na jaro a léto

Rene Kekely, Foto: archív Z. Trošky

Přestože je Zdeněk Troška hlavně pohádkový režisér a jeho filmy plní televizní program primárně od Štědrého dne až do Nového roku, není tenhle čas pro něj tím nejmilejším. Vánoce jako takové tráví vždy v rodinném kruhu v milovaných, rodných Hošticích u Volyně, kde natočil své nejslavnější komedie Slunce, seno, a to i poté, co už nemá rodiče.

Zdeňku, co vy adventní čas a Vánoce, jak to prožíváte?

Přiznám se bez mučení, že Vánoce a ten čas kolem, moc nemusím. Asi proto, že nemám rád zimu, sníh, mráz a hlavně tmu. Těším se na jaro a léto. To vždy ožiju. Proto se snažím toto období co nejrychleji překlenout se zavřenýma očima, tedy prospat. Udělám si hrnec čaje, zalezu s knihou, hotovo, vše. Vždy s nadsázkou říkám, že na dveře dávám cedulku "Ježíškovi vstup zakázán". Nicméně chápu, že Vánoce o tom jsou. Já nerad chodím po obchodech a vybírám dárky. Proto svým blízkým rozdělím obálky, do nich vložím nějaké ty bankovky a každý ať si za ně pořídí, co je mu milé. Ideální řešení. Já mám klid, že nemusím do těch davů, a oni, že si pořídí, co chtějí a co se jim líbí.

Jak jste jako dítě vnímal vánoční čas?

Jako každé dítě jsem Vánoce miloval, těšil se hlavně na knížky, čtvrtky, barvičky, o ty jsem psal Ježíškovi snad už v říjnu. Teď už Ježíškovi nepíšu. Letos prý stejně nepřiletí, bojí se koronaviru. (smích). I když si právě možná spíš myslím, aby děti neřekly, že jim zkazím Vánoce, že si bude hooodně vybírat, které děti, a kteří dospělí byli opravdu hodní...

Pamatujete si na to, co jste dostával v dětství pod stromeček vy?

V sedmé třídě jsme s bráškou Pavlem dostali nafukovací matrace a nemohli se dočkat léta, kdy jsme na nich pluli po Volyňce od mlejna k hamru. Dobrodružství největší! A v osmé první super rifle! Tak to byl dárek! Za 35 bonů! Teta Máňa, filmová Keliška, mi je přivezla z Tuzexu, její manžel byl vrchní číšník v Alcronu, takže měli bony. Byl jsem frajer, tenkrát v 8.A je neměl nikdo! A v deváté jsem dostal 8mm kameru Admiru. Šetřil jsem si kapesné, které jsem dostával na svačiny a kupoval si cívky filmu, psal si první scénáříky a byl jsem nejšťastnější kluk v Hošticích a na světě.

A nějaký dárek, na který nikdy nezapomenete?

Myslíte dárek k zbláznění? (smích) I když z dobré vůle - babička pletla svetr. Já, dítko hubené, skoro vychrtlé, se do něj mohl vejit třikrát. Visel na mně jako padák, dlouhý, široký, těžký. Že prý do něj dorostu. Ještě dneska je mi velký... (smích)

Vyrůstal jste, a i vlastně stále žijete v Pošumaví, ve slavných Hošticích. Jak vypadal štědrovečerní stůl?

Jedli jsme klasiku, rybí polévku, smažené řízky z kapra, bramborový salát, jako všude. Stejně jako maminka jsem nesnášel pach rybiny, proto jsem si řízek napatlal utřeným česnekem, který ji zmírnil, což otec nemohl pochopit. Nakonec mi maminka pekla filé nebo pstruha. A do polévky přidávala hrachovku, která rybinu také srazila. Kapra dodnes moc nemusím. I když dobře vyuzený je delikatesa. Pak jihočeského kubu, luštěniny, zelnou polévku, kulajdu a tak J Z cukroví jsem miloval pracny, vanilkové rohlíčky, linecké koláčky, taky klasika. A povidlové taštičky s mákem, cukrem, žmolenkou, polité máslem! Ó Dio!

A co nějaký recept, dal byste našim čtenářům?

Rád. Přece jen řízek z kapra, když jsou ty Vánoce, ale podle Haničky Dvořákové z Jaroslavic, kde jsem natáčel Andělskou tvář.

Postup:

Malé porce kapra pomáznete utřeným česnekem se solí a necháte odležet v ledničce. V misce

smícháte hladkou mouku s vegetou, červenou paprikou, sladkou i pálivou, drceným kmínem

a pepřem a plátky ryby v ní obalíte. A hned na oleji pečete. Tudíž bez vajec a strouhanky!

Možná nezvyklé, ale neodolatelné!

Neříkejte, že nás odbydete jen jedním receptem. Vy, který říkáte, že vaší největší vášní je jídlo?

To je pravda, to bych si nikdy nedovolil (smích). Můj nejchutnější kapřík a la Valihrach. Bezvadný kamarád ze Žabovřesk, silák a herec Kája Liebl. A skvělý kuchař!, který hrál jak ve Z pekla štěstí, Kameňácích i Babovřeskách. Když jsme točili Z pekla štěstí, tak on přichystal svého kapra: do pekáčku dal máslo, na něj položil tenké podkovičky kapra pomazané utřeným česnekem se solí, posypané drceným kmínem a kořením na ryby. Kdo rád ostřejší, může přidat pálivou papriku nebo ďábelské koření. Dal na 10 minut péct do trouby. Mezitím si nastrouhal čerstvý křen, rozmíchal ho ve smetaně nebo šlehačce, rybu tím polil, vrátil do trouby na 5 minut, pak troubu vypnul a nechal dojít. Jak říkám, kdo jednou ochutná, je ztracen na věky! Takže zkuste a dáte mi zapravdu.

Co byste popřál lidem k Vánocům a do dalšího roku?

Hezky si prožijte konec ty Vánoce a konec roku, hlavně v klidu, nešilte! A do toho nového jen samou radost, veselou mysl a pohodu v duši. A především zdraví, zdraví, zdraví. Bez toho není nic. Protože můžete mít zámek, miliony na kontě, před barákem šest úžasných auťáků, ale když nemáte zdraví, nemáte nic.

To je pravda. A co nějaké hezké životní motto, měl byste pro naše čtenáře?

Nechci rozdávat nějaká moudra, která už někdo vyřkl. Ale snad za všechny jedno, které říkávala má milovaná Helenka Růžičková - a měla pravdu: Nikdy nezapomeňte na úsměv: Je to světlo, které při pohledu do očí prozradí, že srdce je doma.

htmlkody.info