Kristian Kodet Velikonoce a "vězení" v USA kvůli koronaviru

13.04.2020

Zatímco většině umělcům koronavirový stav znemožnil hrát, zpívat a přišly i o řadu peněz, ale také kontakt se svými diváky a fanoušky, malíři Kristianu Kodetovi zkomplikoval život ještě víc. Zatím se totiž nemůže vrátit ze svého druhého domova na americké Floridě. Jak tráví čas, a kdy by se tedy mohl dostat zpátky? A jak z jeho pohledu vypadá situace s covidem-19 v Americe? Na to jsme se současně nejprodávanějšího českého malíře zeptali.

Kristiane, měl jste se vrátit už před měsícem, proč se tak nestalo?

Přišel ´démon´ jménem koronavir a všechno se zastavilo. Mám pocit, že celý svět. Ne, zkrátka zavřeli hranice, Amerika zavřela dveře do Evropy a bylo vymalováno. Zrušili nám let, takže jsme museli zůstat.

Ale vrátit jste se mohli v náhradním termínu, nebo to nešlo?

Ty náhradní termíny pak byly už tři. Poslední byl 11. dubna, a ani to nevyšlo. Vždy to posunou. Takže teď máme další termín na těsný začátek května a doufám, že už to bude možné. Mělo by se to s pár přestupy až do Prahy podařit. Tak snad. A pak nás bude čekat 14denní karanténa. Ale už se těšíme domů. Máme tam naši nejmladší dceru Jacquelinu, která v Česku zůstala. Měla původně za námi na pár týdnů přiletět a pak letět zpět s námi, ale situace to už neumožnila.

Vám je na Floridě nějak zle, že se mermomocí chcete vrátit do Čech?

Ne, to rozhodně ne. Dokonce tady v St. Petersburgu, kde máme dům, kde kousek od nás bydlí i Olga Matušková, není jediný případ koronaviru. Ale přeci jen jsme tu vždy od podzimu do jara a pak se vracíme domů do své rodné vlasti. Měli jsme s manželkou Janou už jiné plány, víte. Ale co se dá dělat, nezbývá než čekat.

Co tedy děláte v té fázi čekání?

Moc se toho dělat nedá. I když je tady teplo, jsou zavřené pláže, nikam se moc nemůže. Takže jsme v domě, na zahradě. Ráno a večer je fajn, přes den máme ale zapnutou klimatizaci, aby se dalo lépe dýchat. A já, abych nemusel na ty věci myslet, sedím a maluju. Což mně uklidňuje a budu mít alespoň řadu věcí hotových. Už měsíc v podstatě jsme měli být zpět doma. Ale člověk míní a Pánbůh mění.

A co Velikonoce, slavíte nějak?

Nějak tak poskromnu určitě. Na to je zase moje paní a tady pár přátel. Ale ty letošní jsou zkrátka jiné, než ty všechny předchozí a mnohé jsme už většinou vždy trávili doma v Česku.

Ještě prozraďte, jak to vypadá s koronavirem v USA. Jak tam fungují věci, lidé, služby?

Chceme jen poznamenat, že všem doma v Česku držíme pěsti, obdivujeme všechny lékaře, sestřičky, ale i prodavače, pošťačky, dobrovolníky, lidi, kteří šijí roušky. Moc na ně myslíme a patří jim veliký obdiv a poděkování, jak jsou úžasní. A co se týče Ameriky? Tana tom, jak jistě víte, není zrovna nejlépe. Je tu strašně moc případů nákazy a spousta lidí zemřela. Ale jinak jsou lidi úžasní. Všichni si pomáhají. Kdo má nějako zdravotní školení, nebo vyloženě je vystudovaný zdravotník, automaticky nastupuje do nemocnic, aby posílil ty týmy, které se o nemocné starají. Vyrábí se ochranné štíty, roušky, respirátory. Lidé v nouzi se denně zásobují zbožím. A hlavně prezident Trump má denně tiskovku, kde vysvětluje, jak vše probíhá a co se plánuje - jako je zdravotní pomoc, pomoc lidem, které epidemie zasáhla nejvíce, a co vše se dělá a chystá pro obnovu ekonomiky. Vše on ovšem bez roušky. Žádné předvádění v tom, komu ladí rouška s kapesníčkem nebo kravatou... (smích). Zprávy ze studií jsou vysílané bez roušek, reportéři, kteří mohou, vysílají z domova. Snad se teď všichni poučíme, co je pro celou planetu důležité, a co je jen strašná balast, která k ničem není a jen nás zahlcuje nepotřebným, ´jednorázovým štěstím made in China´.

Foto: archiv K. Kodeta