V den, kdy by Iveta Bartošová oslavila své šedesáté narozeniny, se pražský kostel Kostel svatého Šimona a Judy proměnil v místo plné emocí, vzpomínek i silných hudebních okamžiků. Výjimečný večer, věnovaný jedné z nejvýraznějších českých popových ikon, přinesl nejen nostalgii, ale i autentickou radost z hudby, která ani po letech neztrácí svou sílu.
FOTO: JAROSLAV HAUER
Hity, které definovaly generace, zazněly v podání Fredy Bittner Bandu, ale skutečným magnetem večera se stala Šárka Vaňková. V elegantních šatech z dílny návrhářky Terezy Sabáčkové předvedla výkon, který publikum doslova zvedl ze sedadel. Její interpretace byla nejen technicky přesná, ale především hluboce procítěná – jako by se na chvíli propojily dva hudební světy.
„S Ivetou jsme toho měli hodně společného,“ svěřila se Vaňková během večera s nadsázkou i upřímností. Publikum pobavila i dojala zároveň, když dodala: „Naší společnou láskou je Petr. Ona milovala Petra Sepéšiho, já miluji Petra Vondráčka.“ Právě Petr Vondráček její výkon následně veřejně ocenil přímo z jeviště a nešetřil chválou.
Atmosféru večera podtrhla i přítomnost dalších výrazných osobností české hudební scény. Mezi hosty nechyběli Leona Machálková, Jiří Škorpík, Jaroslav Uhlíř, Karel Vágner nebo Mirjam Landa. Každý z nich přispěl k jedinečné atmosféře večera – ať už osobní vzpomínkou, hudebním vstupem nebo pouhou přítomností.
Silným momentem se stal duet „Jsi můj pán“, při němž se ke Leona Machálková spontánně přidal i celý vyprodaný kostel. Společné zpívání vytvořilo mrazivě krásnou chvíli, kdy se hranice mezi interprety a publikem zcela setřela.
Závěr patřil symbolice. Na stěně kostela se objevila tvář Ivety Bartošové – tichá, ale o to silnější připomínka jejího odkazu. Poslední potlesk večera tak nesměřoval jen na pódium, ale vzhůru. Tam, kam podle mnohých patří i její hlas.
Večer byl důkazem, že skutečné hvězdy nezhasínají. Jen se přesouvají jinam – a jejich písně zůstávají.
0 
0 
