Kdo jsou ti, kteří stráží věznice a jejich obyvatele v Česku? Jak vypadá den ve službě za mřížemi? Druhá řada dokumentární série Ve službě: Za mřížemi ukáže syrovou realitu profesního života v českých věznicích a poprvé zavede diváky i do nejstřeženější věznice ve Valdicích. Osmidílnou dokumentární sérii sledujte od 17. září na prima+.
Co obnáší práce dozorců, strážných a vychovatelů v českých věznicích? Jak vypadá jejich každodenní služba v prostředí plném napětí, rizik a často i nepochopení veřejnosti? Druhá řada úspěšné dokumentární série Ve službě: Za mřížemi přináší osm nových epizod, které nabídnou ještě hlubší pohled do zákulisí českého vězeňství.
Po úspěchu první série se dokumentaristka Martina Eretová se svým týmem vrací do míst, kde práce vyžaduje nejen odvahu, ale i pevné nervy. Tentokrát se štáb vůbec poprvé dostal i za zdi nejpřísněji střežené věznice v Česku – do Valdic. Diváci tak uvidí realitu, běžně skrytou za zavřenými dveřmi. Kamery mapují také dění v ženské věznici, kde sledují nejen interakce mezi odsouzenými, ale i mezi samotnými pracovníky vězeňské služby. Druhá série se věnuje i specifickému tématu eskort, tedy náročnému přesunu vězňů mezi zařízeními, a to nejen v rámci Česka, ale i do zahraničí.
Dennodenně v nebezpečí
Drogy, rvačky, propašovaná elektronika, ale také neustálé přesčasy a nedostatek personálu. I to je každodenní realita zaměstnanců vězeňské služby. „Byly to opravdu hodně intenzivní měsíce natáčení a musím říct, že mě fascinuje, jak náročnou a důležitou práci zaměstnanci vězeňské služby odvádějí. Zároveň mě mrzí, že ji veřejnost často nedoceňuje, i když ti lidé kvůli nám dennodenně podstupují nebezpečí,“ říká autorka a režisérka dokumentu Martina Eretová. „České věznice trpí nedostatkem peněz, a hlavně lidí, přitom ta práce je i akční a podnětná. Uvidíte sami, protože náš štáb zachytil opravdu syrovou realitu toho, co se ve službě za mřížemi odehrává,“ dodává Eretová.
V České republice si aktuálně odpykává trest přibližně dvacet tisíc vězňů. Na sto tisíc obyvatel tak připadá 180 trestanců, což nás řadí na čtvrté místo v Evropě. Kapacity věznic jsou dlouhodobě na hraně a personálu je kritický nedostatek.
Dokumentární série Ve službě: Za mřížemi dává hlas těm, kteří za mřížemi pracují, a divákům nabízí autentický pohled do prostředí, do kterého se běžně nedostanou.
ROZHOVOR S REŽISÉRKOU MARTINOU ERETOVOU
Čím vás prostředí věznice tak fascinuje?
Asi už to mám prostě v sobě. Možná i proto, že jsem měla policisty v rodině, ale spíš to asi bude tím, že jsem akční člověk, a k akčnosti a adrenalinu tím pádem tíhnu i v práci. Navíc – kriminalistická a vězeňská tematika je v podstatě o takovém tom prastarém souboji dobra se zlem, a já vždycky fandila dobru. Mám ráda, když je zločinec dopaden, potrestán a v ideálním případě – pokud je to možné – i napraven. Pak je svět v pořádku.
Vzpomenete si na svůj první silný zážitek z věznice?
Nejsilněji na mě určitě zapůsobila úplně první návštěva věznice, to bylo v Opavě, když jsme natáčeli rozhovor s vražedkyní Michelle Sudků pro první řadu dokumentární série Bez lítosti. Najednou se za vámi zaklapnou vrata, telefon odevzdáte do trezoru, procházíte důkladnou kontrolou na vstupu… A pak jdete temnou chodbou do cely za ženou, která tak nesmyslně vzala život nic netušící paní, která si šla jen něco koupit do obchodu. Vzpomínám si, že v jeden moment kolem nás vedl dozorce skupinu odsouzených žen, které nás začaly nahlas komentovat, a on je jedním povelem umlčel tak důrazně, že i já jsem se pro jistotu postavila do pozoru.
Mají lidé, kteří pracují ve věznicích, nějaký společný znak?
Jsou to srdcaři. Protože musejí být – jinak by u takové práce, která je náročná, záslužná, a zároveň společensky nedoceněná, asi nevydrželi. A pak také mají specifický druh humoru.
Pracují v podstatě v extrémním prostředí. Vy jste při práci na dokumentu poznala několik profesí ve věznici. Troufla byste si na nějakou z nich?
Každá z těch profesí má něco do sebe, ale kdybych si musela vybrat, asi by mě bavilo pracovat jako příslušník na OPaSu, což je taková policie ve vězení, která odhaluje a šetří trestnou činnost odsouzených. Ale to bych musela brzy vstávat každý den, tak nevím, nevím…
Poznala jste mužskou i ženskou věznici. Jak se liší život v nich a kde se vám točilo lépe?
Rozhodně to v nich pulzuje rozdílně! To vám řekne, myslím, každý, kdo pracuje ve vězeňství. Mně osobně rozhodně mnohem více vyhovuje natáčet v mužské věznici, protože zatímco odsouzení muži řeknou vše na rovinu, když se jim něco nelíbí, vězenkyně to řeší mnohem záludněji, abych tak řekla. Ostatně stejně jako konflikty a problémy mezi sebou.
Pocítila jste při natáčení Ve službě: Za mřížemi strach? Možná to nemusí být přímé ohrožení, ale pocit ze samotného prostředí, z nějaké situace…?
Tak to má dvě roviny. Samozřejmě si člověk do vězení nemůže přiskotačit naprosto bez obav. Vždycky je třeba mít na paměti, že se pohybujete mezi zločinci, a předpokládat, že může k nějaké nebezpečné situaci dojít. Musíte si prostě hlídat záda. Na druhou stranu, u vězeňské služby pracují lidé, kteří si tohle velice dobře uvědomují i za vás, a já jsem vždycky věděla, že se mi s nimi nemůže naprosto nic stát.
Valdice – obávané místo mezi vězni. Dá se ve zkratce říct proč? Hrají v tom roli i dozorci?
To rozhodně ne. To je složením odsouzených. Když vězeň v kriminále „zlobí“, páchá neustále kázeňské přestupky, pere se, tak postupně propadá sítem věznic, až se dostane do Valdic, kde se tím pádem tito vězni koncentrují. Proto respekt a obdiv všem, kteří ve Valdicích pracují.
Mohla byste sdílet pár situací nebo faktů, které vás na životě za mřížemi překvapily?
Mě asi nejvíc překvapila vynalézavost odsouzených, s jakou do vězení pašují nepovolené předměty a jak je schovávají, přičemž se nebojí jako skrýš používat vlastní tělo. Taky mě zaujalo, kolik lidí ve věznicích pracuje v civilu – bez uniformy a donucovacích prostředků, přesto jsou velmi často v úzkém kontaktu s odsouzenými. To chce odvahu. No a pak mě mile překvapila spousta velice legračních historek ze služby, které mi příslušníci vyprávěli. Ale ty si musím nechat pro sebe.
0 
0 
